Historie a rodokmen

Říká se, že na konci doby ledové se skupina lidí vydala směrem na východ, kde ráno vycházelo slunce. Lidé hledali zdroj tepla a životní síly. Mysleli si, že jim ji přinese právě slunce. Toužili po silné sluneční energii a začali intuitivně praktikovat Cestu přijímání kůry. V tichém slunci upravovali svá těla změnou poloh a pokorně se snažili přijímat energii do všech částí těla. Tato praxe přijímání sluneční energie se později vyvinula v systém cvičení SunDo.

Předpokládá se, že systém SunDo byl plně rozvinut v období neolitu a byl součástí vzdělávacího systému, dokud nebyl přenesen ke kmenům v horách. 

V dávných dobách v Koreji odcházeli ti, kteří se toužili stát šamany nebo duchovními vůdci v horách, aby získali schopnost komunikovat s nebesy. Nebe, měsíc a hvězdy byly považovány za životní sílu přítomnou ve všech živých bytostech. Věřilo se, že v horách se lidé mohou snadněji přiblížit Nebi (vesmíru, hvězdám, Slunci). Praxe byla přirozeně zaměřena na dech, protože vzduch představoval spojení mezi nebem, zemí a lidskými bytostmi. Snažili se dýchat více vzduchu a dýchat harmonicky. Pomalu se učili dýchat kůží, cirkulovat vdechovanou čchi a poté dosáhnout osvícení. 

Toto učení bylo předáváno ústně těm, kteří byli duševně a fyzicky připraveni.

SunDo bylo jednou z příčin rozkvětu severovýchodní části Asie, kde žily starověké korejské národy. Následně buddhismus a další náboženství získaly v Koreji dominantní postavení. V této dávné době byli všichni významní králové, učenci, politici a válečníci vychováváni v praxi SunDo. Postupem času SunDo ztratilo na popularitě, protože jeho praktikování bylo považováno za příliš náročné pro rozvoj duše a ducha.

Učitelé pak přenesli cvičení do hor se zbývajícími studenty, aby zachovali kontinuitu systému SunDo. 

V roce 1967, po dvaceti letech intenzivní praxe SunDo, sestoupil mistr Čung San (na obrázku vpravo dole) z hor, aby praxi obnovil. Po stovkách let izolované praxe se mistři z hor rozhodli, že nastal čas odhalit tajemství SunDo ve prospěch lidí moderního světa.

Taoistický poustevník Be-Kyung, jehož původní jméno bylo Chung-San (Modrá hora), se jako mladý chlapec toulal po korejských horách, když potkal podivného muže. Ten mu řekl: "Když tě naučím rozbíjet kameny, budeš mě následovat?" "Ano," odpověděl mu. Mladý chlapec byl spíše zvědavý než vážný a odpověděl: "Ano". Muž, Čung-Woon (Jasná oblaka), pokračoval v rozbíjení kamenů prsty, a tak se chlapec (Čung-San) rozhodl následovat tohoto horského poustevníka a naučit se jeho učení.

Chung-San žil asketickým životem asi 20 let, učil ho Chung-Woon a jeho učitel Moo Woon (Bezmračné mraky). Ke konci tohoto období Chung-Woon oznámil Chung-Sanovi, že je čas, aby se vrátil do společnosti a předával dál moudrost starobylého učení SunDo. V té době mu Čung-Woon dal další jméno, Be-Kyung (Tajná hranice).

Be-Kyung se připravoval na návrat do normálního života úpravou stravy, pořízením oblečení a vzpomínkami na způsoby lidí, kteří nežijí v přírodě. V roce 1970 byla pod Be-Kyungovým dohledem otevřena první hlavní škola SunDo (Kouk SunDo Center) v korejském Soulu. Po patnácti letech služby bližním se Be-Kyung v roce 1984 v tichosti vrátil k poustevnickému životu v horách.

Master Hyunmoon Kim Mistr Hyunmoon Kim je jedním z dvanácti učitelů, které velmistr Chung San pověřil šířením SunDo po celém světě. SunDo se věnuje již více než 40 let a SunDo považuje za své poslání.

Žije v Koreji, část roku tráví ve Vermontu v USA, kde založil Mezinárodní centrum SunDo .nternational SunDo Retreat Center .

Výuka mistra Kima navazuje na taoistickou tradici, která podporuje nezávislost studenta, vlastní myšlení a začlenění SunDo do každodenního života.

Ústraní s mistrem Kimem se mohou zúčastnit začátečníci i zkušení praktikující.